Metodika prevence

Intenzivní zaměření na trestnou činnost: od „proč“ k „jak“

Terorismus a organizovaný zločin jsou složité latentní jevy, které se různými způsoby a v různém rozsahu objevují v každé společnosti ve formě trvalých a proměnlivých hrozeb. Žádná společnost není výjimkou, stejně jako není žádná společnost imunní vůči kriminálním jevům v širokém slova smyslu.

Hlavním problémem současné politiky prevence je pochopit, které modely politiky a praxe jsou účinné, udržitelné a měřitelné ve vztahu k různým jevům nově vznikajícího terorismu a organizovaného zločinu.

Výchozím bodem „krychle“ je to, že pojmy „terorismus“ a „organizovaný zločin“ zahrnují ve skutečnosti spoustu trestných činů, které se od sebe často velmi liší.

 

NETERORISTICKÉ ÚTOKY: Při střelbě z několika automatických zbraní z oken sousedního hotelu na účastníky koncertu zavraždil 1. října 2017 náruživý gambler Stephen Paddock v Las Vegas 58 lidí a dalších 546 zranil. Při zásahu policie spáchal sebevraždu. 64letý Paddock vypálil 1100 ran a v záloze měl další 4000 nábojů, jakož i 23 různých zbraní. Motivy jeho činu jsou nejasné. Jeho případ se nepovažuje za terorismus, protože v 90 % případů zemře ročně ve Spojených státech při útocích automatickými zbraněmi asi 400 osob.[1]

TERORISTICKÉ ÚTOKY: Masakr 49 lidí a zranění dalších 58 osob, které způsobil 49letý příslušník bezpečnostní služby Omar Mateen v nočním klubu v Orlandu v červnu 2016, jsou považovány za teroristický čin; zločin byl znovu spáchán útočnou puškou a pistolí. Útok, který začal jako incident aktivního střelce, se změnil v případ zabarikádovaného podezřelého s rukojmími a zapsal se do historie Spojených států jako teroristický útok s druhým nejvyšším počtem obětí od 11. září 2001. Také Mateen po útoku zemřel, byl zabit policií. Mateen nebyl na oficiálním seznamu sledovaných teroristů a podle záznamů floridských úřadů měl k držení střelných zbraní povolení, protože od roku 2007 pracoval jako ozbrojený příslušník bezpečnostní služby G4S. Mateen byl muslim, svou víru však nepraktikoval.

Na tomto srovnání vidíme, že definice těchto jevů má silnou ideologickou složku, která nás pokaždé, když se je pokusíme formulovat, strhne k nekonečným diskusím.

Diskuse o tom, kdo je „terorista“ nebo „mafián“, nebo ještě hůře „radikál“ či „extremista“, je jistě užitečná pro stanovení motivů trestných činů, a tudíž i pro vymezení příslušného právního rámce. Ve srovnání se schopností předvídat budoucí události, což je zase účelem prevence, jsou však takové diskuse v mnoha případech zbytečné, ne-li kontraproduktivní.

Podobně může přijetí protimafiánských modelů v případech běžného zločinu, jak tomu bylo v případě „Mafia Capitale“ v Římě v roce 2017, vést k závažným soudním porážkám, které mohou podkopat důvěryhodnost soudnictví a ohrozit složitá vyšetřování.

Další užitečnou kategorií jako alternativou k terorismu by mohla být například „masová střelba“. Pokud analyzujeme případy, jako jsou bombové útoky v Bostonu v roce 2013, útoky v Paříži a San Bernardinu v Kalifornii v roce 2015 a v Bruselu v Belgii v roce 2016; masovou střelbu v Newtownu v Connecticutu v roce 2012 a v Charlestonu v Jižní Karolíně v roce 2016; a teroristické útoky začátkem léta 2017 v Manchesteru a Londýně v Anglii, zjistíme, že rostoucí hrozbu pro bezpečnost našich i ostatních národů představují různé osoby a skupiny motivované řadou ideologických, politických nebo individuálních faktorů[2].

Volba kategorie „masové střelby“ namísto terorismu, abychom pokračovali ve stejném duchu, (nebo organizované obchodování s drogami namísto obecnějšího organizovaného zločinu) znamená posun v zaměření od motivace k metodám, tj. od „proč“ k „jak“.

Krychlový model se proto nezaměřuje na odlišné jevy, i když zjevně katalogizované (nebo nekatalogizované) pod společnými makroznačkami terorismu a organizovaného zločinu, ale na modely, které agregují skutky, jež si jsou navzájem podobné způsobem provedení, tedy fenomenologií.

Trestné činy uvedené v těchto makrokategoriích, jako je terorismus nebo mafiánství, mají různorodý charakter, jak objasňuje nová evropská směrnice o terorismu [3],

[1], která nám nabízí jeden z nejúplnějších seznamů těchto typů trestných činů:

1. a) útoky ohrožující lidský život s možným následkem smrti;
2. b) útoky ohrožující tělesnou integritu člověka;
3. c) únos nebo braní rukojmí;
4. d) způsobení rozsáhlého poškození vládních nebo veřejných zařízení, dopravního systému, infrastruktury, včetně informačního systému, pevné plošiny na kontinentálním šelfu, veřejného místa nebo soukromého majetku, které může ohrozit lidské životy nebo vyústit ve značné hospodářské ztráty;
5. e) zmocnění se letadla, lodi nebo jiných prostředků veřejné či nákladní dopravy;
6. f) výroba, držení, získání, přeprava, dodání nebo užití výbušnin nebo zbraní, včetně chemických, biologických, radiologických nebo jaderných zbraní, jakož i výzkum a vývoj chemických, biologických, radiologických a jaderných zbraní;
7. g) vypouštění nebezpečných látek nebo zakládání požárů, vyvolání povodní nebo zavinění výbuchů, jejichž důsledkem je ohrožení lidských životů;
8. h) narušení nebo přerušení dodávek vody, elektrické energie nebo jiného základního přírodního zdroje, jehož důsledkem je ohrožení lidských životů;
9. i) neoprávněné zasahování do informačních systémů, …
10. j) výhrůžky spácháním některého z činů uvedených v písmenech a) až i).
11. Za cíl podle odstavce 1 se považuje snaha:
12. a) závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo;
13. b) protiprávně přinutit vládu nebo mezinárodní organizaci, aby jednala určitým způsobem nebo aby se jednání zdržela;
14. c) závažným způsobem destabilizovat či zničit základní politické, ústavní, hospodářské nebo sociální struktury země nebo mezinárodní organizace.

Pro organizovaný zločin je vhodným seznamem ten, který je definován trestnými činy stanovenými v souladu s články 5, 6, 8 a 23 Palermské úmluvy. Bohužel ani tyto seznamy institucionální povahy se silným legislativním aspektem nejsou úplné; pro účely naší analýzy zaměřené na prevenci, která se za účelem katalogizace a porovnání zaměřuje na to, jak byly trestné činy spáchány, jsou užitečné jen zčásti. Abychom byli schopni identifikovat cílená řešení, musíme se do konkrétních aspektů ponořit trochu hlouběji.

Jak uvádějí Roberta Belli a Joshua Freilich: „Co má význam z hlediska práva, může být pro účely prevence irelevantní.“[2] Pro účely cílené a reformované situační prevence, která je právě jedním z cílů „krychlového modelu“, vlastně v těchto trestných činech nevidíme rozhodující aspekty společného modu operandi.

[1] SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV

[2] R.Belli a J.D.Freilich, Situational Crime Prevention and non-violent terrorism: A ‘soft’ approach against ideologically motivated tax refusal, v J.D. Freilich a G.R. Newman, Reducing Terrorism, op. cit., s. 183

22. března 2017 provedl Khalid Masood ve Westminsteru útok automobilem, při kterém zabil čtyři osoby a dalších 50 zranil. Když jeho auto narazilo do zátarasu u Westminsterského paláce, Masood vystoupil a na New Palace Yard ubodal neozbrojeného policistu.

Od 7. do 9. ledna 2015 bylo při útocích na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo, obchod s košer potravinami a na pařížském předměstí Montrouge zabito celkem 17 lidí. Tři podezřelí pachatelé útoků byli v samostatných potyčkách zabiti policií. Používali útočné pušky a podomácku vyrobené výbušniny.

Tyto příklady, vybrané z mnoha bohužel dostupných, ukazují, jak jsou tradiční nebo soudní kategorie pro „krychli“ příliš široké. Zahrnují příliš mnoho různých druhů trestných činů, z nichž všechny musejí být z hlediska modu operandi analyzovány samostatně. Tyto trestné činy jsou páchány z různých důvodů, v různých prostředích, různými pachateli, s různým stupněm organizace, znalostí, dovedností a zbraní, jak ukazují výše uvedené příklady.

Doposud byl trestný čin klasifikován z hlediska odezvy na teroristický čin nebo organizovaný zločin a důvodu pro spáchání takového trestného činu. Na rozdíl od těchto běžných metodik chceme svým přístupem zjistit, jak jsou páchány úspěšně provedené trestné činy. Pojem „terorismus“ by mohl zahrnovat podrobnou kategorizaci neomezující se jen na „masovou střelbu“ nebo „teroristické činy“, například:

Každý z těchto případů lze pro účely stanovení způsobů provedení a paralelních scénářů dále rozdělit na dílčí jevy. Jedná se o velmi důležité předběžné činnosti, jejichž cílem je zavést komparativní a na důkazech založená preventivní opatření.

Přechod od PROČ k JAK nabízí bezpečnostní politice v oblasti prevence nevídané možnosti. Podívejme se znovu na navrhovaný příklad: aktivaci strategie snižování počtu zbraní v oběhu lze považovat za platné opatření ke zmírňování škod v některých uvedených případech, například v USA, kde jsou zbraně volně k dispozici a jsou vždy ústředním tématem případů masové střelby (nebo teroristických činů). Tato opatření by však byla málo užitečná v případě útoků pomocí nože nebo dopravního prostředku, jako jsou automobily, letadla nebo jiné prostředky dvojího použití, jako např. podomácku vyrobené výbušniny, které jsou nejběžnější v Evropě, kde je přísná kontrola zbraní, a kde proto preventivní opatření vyvolala účinek, který SPK definuje jako „přesun“ (displacement). V těchto evropských případech proto musí být opatření ke zmírňování škod strukturována odlišně. Pro vymezení preventivních strategií jsou nezbytné modality trestných činů.

Kromě účelu preventivní odezvy je analýza modu operandi strategicky důležitá také pro analýzu. Jak lze pochopit například ze zběžně zmíněných případů, velmi důležitý je typ použitých zbraní, protože zahrnuje specifickou logistiku a úzce souvisí s výběrem cílů a možnostmi motivovaných pachatelů.

V tomto smyslu by mohla být sada nástrojů projektu TAKEDOWN prostřednictvím cvičení s krychlovým modelem považována za rozšíření velké výzkumné práce POP Centra při University of New York s jeho 74 problémově specifickými průvodci[5].

Centrum pro problémově orientovanou policejní činnost

Úkolem Centra pro problémově orientovanou policejní činnost je rozvíjet koncepci a praxi problémově orientované policejní činnosti ve svobodných a demokratických společnostech. Činí tak tím, že poskytuje snadno dostupné informace o způsobech, jakými může policie efektivněji řešit konkrétní problémy v oblasti kriminality a narušování veřejného pořádku. Webové stránky POP Centra, které byly spuštěny v roce 2003, poskytují uživatelům inovativní vzdělávací prostředí, průvodce učebními osnovami, učební pomůcky, nástroje pro analýzu problémů a obrovskou škálu informací. Od zveřejnění prvního průvodce POP v roce 2001 distribuoval Úřad pro komunitní policejní služby při americkém ministerstvu spravedlnosti (Úřad COPS) jednotlivcům a agenturám po celém světě více než 900 000 průvodců POP a dalších publikací POP Centra. Materiály POP Centra jsou také hojně využívány při policejním výcviku a ve vysokoškolských kurzech. Z mnoha úspěšných projektů POP Centra zmiňme Problémově specifické průvodce pro policii, které shrnují poznatky o tom, jak může policie zmírnit škody způsobené specifickými problémy v oblasti kriminality a narušování veřejného pořádku. Každý průvodce je doplněn důkladným přehledem vědecké literatury a hlášených policejních postupů a každý průvodce je před zveřejněním anonymně recenzován řadovým policistou, vedoucím policejním úředníkem a výzkumným pracovníkem. Recenzní řízení je vedeno nezávisle Úřadem COPS, který recenze zadává.

---

[1]  The detailed reconstruction of the Las Vegas attack by the police is available in https://www.scribd.com/document/369538275/1-October-FIT-Report-01-18-2018-Footnoted retrieved on 21/01/2018

[2] Important analysis on these cases, from an SCP perspective, are to be found in Frank Straub, Jack Cambria, Jane Castor, Ben Gorban, Brett Meade, David Waltemeyer, and Jennifer Zeunik, Rescue, Response and Resilience, A critical incident review of the Orlando public safety response to the attack on the Pulse nightclub, Critical Response Initiative, Washington, DC: Office of Community Oriented Policing Services, 2017; Edward F. Davis III, Alejandro A. Alves, and David Alan Sklansky, Social Media and Police Leadership: Lessons from Boston, New Perspectives in Policing Bulletin (Washington, DC: National Institute of Justice, 2014), https://www.ncjrs.gov/pdffiles1/nij/244760.pdf; After Action Report for the Response to the 2013 Boston Marathon Bombings (Boston: Massachusetts State Police, 2014), http://www.mass.gov/eopss/docs/mema/afteraction-report-for-the-response-to-the-2013-boston-marathon-bombings.pdf. ¹⁸ Global Terrorism Database, “Incident Summary: 11/13/2015,” National Consortium for the Study of Terrorism and Responses to Terrorism, accessed June 3, 2017, http://www.start.umd.edu/gtd/search/IncidentSummary.aspx?gtdid=201511130008. ¹⁹ Rick Braziel et al., Bringing Calm to Chaos: A Critical Incident Review of the San Bernardino Public Safety Response to the December 2, 2015, Terrorist Shooting Incident at the Inland Regional Center, Critical Response Initiative (Washington, DC: Office of Community Oriented Policing Services, 2016), https://ric-zaiinc.com/ric.php?page=detail&id=COPS-W0808; Frank Straub, Jennifer Zeunik, and Ben Gorban, “Lessons Learned from the Police Response to the San Bernardino and Orlando Terrorist Attacks,” CTC Sentinel 10, no. 5 (May 2017), https://www.ctc.usma.edu/v2/wp-content/uploads/2017/05/CTC-Sentinel_Vol10Iss515.pdf. ²⁰ Pieter Van Ostaeyen, “Belgian Radical Networks and the Road to the Brussels Attacks,” CTC Sentinel 9, no. 6 (June 2016), https://ctc.usma.edu/v2/wp-content/uploads/2016/06/CTC-SENTINEL_Vol9Iss613.pdf. ²¹ Greg Myre, “Manchester Bombing Is Europe’s 13th Terrorist Attack Since 2015,” NPR, May 23, 2017, http://www.npr.org/sections/parallels/2017/05/23/529645904/manchester-bombing-is-europes-12th-terroristattack-since-2015.

[3] DIRECTIVE (EU) 2017/541 OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL of 15 March 2017 on combating terrorism and replacing Council Framework Decision 2002/475/JHA and amending  Council Decision 2005/671/JHA

[4] R.Belli and J.D.Freilich, Situational Crime Prevention and non-violent terrorism: A ‘soft’ approach against ideologically motivated tax refusal, in J.D. Freilich and G.R. Newman, Reducing Terrorism, op. cit., pg.183

[5] The updated list of the Guides Is available in http://www.popcenter.org/problems/