Metodika prevence
Od trojúhelníku ke krychli
Contents
Statický rozměr tradičních modelů SPK lze dobře ilustrovat na „trojúhelníku kriminality“ (je známý také pod názvem trojúhelník pro analýzu problému) odvozeným od teorie rutinních aktivit formulované Lawrence Cohenem a Marcusem Felsonem. Tento model uvádí, že
k predátorskému činu dochází v okamžiku, kdy se pravděpodobný pachatel a vhodný cíl ocitnou ve stejné době na stejném místě za absence účinného ochránce. Přítomnost latentního pachatele chápe jako danou, protože přirozená lidská chtivost a sobectví jsou ve většině případů dostatečným vysvětlením motivu. Nerozlišuje mezi lidskou obětí a neživým cílem, protože očekávání pachatele může naplnit jedno i druhé. Účinným ochráncem pak definuje lidského činitele i bezpečnostní zařízení.(Ronald Clarke and John Eck 2003, step 9)
 |
Tři strany trojúhelníku představují pachatele, cíle a lokality neboli místa. Trojúhelník byl na poli POP důležitou novinkou, protože kromě tradičních postupů založených na identifikaci a zatýkání pachatelů zavedl zkoumání širší škály preventivních řešení. Trojúhelník navíc zavedl do policejní praxe nové koncepce, jako je analytický nástroj VLK, KACHNA a DOUPĚ[1]. |
Krychle v projektu TAKEDOWN je dalším vývojovým stádiem trojúhelníku a byla vytvořena a vyvinuta s cílem reagovat na události – podobně jako je tomu u koncepce CHEERS – dynamickým a interaktivním způsobem. Krychle se odvíjí ze dvou počátečních dimenzí:
- Prostředí, které ovlivňuje dostupnost cílů, aktivity lidí, jakož i to, kdo má nad daným místem kontrolu.
- Chování, které pomáhá určit důležité aspekty – škodu, úmysl a vztah mezi pachatelem a cílem.
Model krychle je tedy nástroj, který produkuje scénáře založené na případech:
Na případech založené virtuální prostředí pro události CHEERS, neboť prostředí, v němž dochází k události, určitým způsobem determinuje role zúčastněných aktérů a jejich specifickou „váhu“ s ohledem na dostupné nástroje. Pokud např. k nějakému jevu dojde ve vězení, je jasné, že role a „váha“ soudního systému bude vyšší než role a „váha“ externích výchovných poradců nebo psychiatrů, kteří ve vězení také působí. Ovšem ve škole bude váha stejných učitelů úplně jiná, i třeba ve vztahu k úředníkům se soudní pravomocí, kteří se také v tomto konkrétním kontextu mohou stát zúčastněnými osobami.
Multidisciplinární, protože umožňuje kombinaci různých disciplín prevence trestné činnosti, které se vztahují na terorismus i organizovaný zločin, na jednotlivce i sítě (více než jednu). Ke splnění cíle ve smyslu omezení trestné činnosti využívá krychle různé kauzální modely a také rozpracovává a kvalifikuje některé z hlavních teoretických přístupů dalších disciplín, jako je klasická škola a teorie zastrašování (Cozens, 2008; Jeffrey a Zahm, 1993), teorie sociální struktury (Wilson a Kelling, 1982, čili behavioristé, a SPK, vše zasazeno do specificity, co se týče míst a typologie trestných činů.
Multidimenzionální, protože umožňuje pozorování, navigaci a manipulaci různých akcí a scénářů různými pozorovateli v závislosti na rolích, které zúčastněné osoby a pracovníci v první linii hrají v souladu s rozmanitými nástroji prevence, které jsou k dispozici. Multidimenzionální analýza se používá k simultánnímu zkoumání několika proměnných za účelem stanovení jejich vzájemných vztahů. Na rozdíl od analýzy se dvěma proměnnými, kde existuje jedna závislá proměnná a jedna nezávislá proměnná, má multidimenzionální analýza více než jednu nezávislou proměnnou (Babbie, 2010). To znamená, že než abychom odchylky v závislé proměnné vysvětlovali jako výsledek změn jediné nezávislé proměnné, vysvětluje multidimenzionální analýza odchylky v závislé proměnné působením několika nezávislých proměnných.
Multiaktérový, neboť umožňuje vytvoření proměnné a vzájemně propojených řad virtuálních a reálných scénářů, v nichž mohou být různí aktéři navzájem zaměnitelní. V důsledku toho budou mít různou „váhu“ závislou na svých institucionálních nebo parainstitucionálních rolích.
Škálovatelný a flexibilní, protože nám umožňuje simulovat různé scénáře, analyzované různými pozorovateli, z hlediska pozorovatelů samotných, jejich záměry a zájmy, jakož i jejich pravomoci a role v reálném a virtuálním prostředí ve vztahu k obecné interakci. Pokaždé, když se proměnné změní, ve scénáři subsystémů došlo ke změnám, a je třeba jej upravit. Vzhledem k tomu, že změny ovlivňují prostředí, zúčastněné osoby a zapojené pracovníky v první linii, jakož i nástroje podle dostupnosti různých aktérů, budou scénář nebo scénáře zdrojem nových dopadů na komplexní a celkový systém.
Dobrým příkladem jsou tzv. modely C.I.A. (community impact assessment neboli posuzování vlivů na komunitu), které se používají v Británii. Posuzovány jsou vlivy rozhodnutí na různé komunity pomocí multisystémového logického přístupu k jednotlivým prostředím (např. vězení je chápáno jako podmnožina komunit), bez ohledu na to, zda se jedná o komunity místní, blízké nebo vzdálené, a zda jsou ve vztahu k věznici interní nebo externí. Na tentýž problém lze nahlížet z více úhlů (pohledem ředitele věznice, vězňů, výchovných poradců, zpravodajských složek apod.). Tím samozřejmě zavádíme aktéry, kteří jsou mnohem složitější než ti, kteří jsou zapojeni přímo. Jedná se například o rodiny vězňů, detenční komunity, externí místní komunity v blízkosti detence, sdělovací prostředky atd.
[1] The crime triangle is the basis for the SCP threefold analytic tool WOLF-DUCK-DEN: 1. Repeat offending problems involve offenders attacking different targets at different places. These are ravenous WOLF problems. An armed robber who attacks a series of different post offices is an example of a pure wolf problem. 2. Repeat victimization problems involve victims repeatedly attacked by different offenders. These are sitting DUCK problems. Taxi drivers repeatedly robbed in different locations by different people is an example of a pure duck problem. 3. Repeat location problems involve different offenders and different targets interacting at the same place. These are DEN of iniquity problems or hot spots. A drinking establishment that has many fights, but always among different people, is an example of a pure den problem. See John Eck, Police Problems: The Complexity of Problem Theory, Research and Evaluation. In Problem Oriented Policing: From Innovation to Mainstream. Crime Prevention Studies, vol. 15, edited by Johannes Knutsson. Monsey, New York: Criminal Justice Press (and Willan Publishing, UK), 2003